DOUGLASOVY POZNÁMKY
Na sklonku minulého roku jsem vydal dvě rozsáhlé studie, které přinášejí nová zjištění k mým dvěma aktuálním výzkumným projektům, a sice spirálového narativu a dějin stylu českého filmu.
ZAJATI VE SPIRÁLÁCH V případě článku „Spirála jako inovativní schéma filmového vyprávění“ se ocitají v centru zájmu díla, která staví na premise, jež vám bude povědomá: (ne nutně jen) hlavní hrdinka či hrdina filmu prožívá variace téhož časového úseku a příčinného řetězce událostí pořád dokola, ví o tom a snaží se s tím nějak vyrovnat, přičemž jako diváci procházíme variacemi tohoto úseku a řetězce událostí s ní/m . NA HROMNICE O DEN VÍCE? Jistě, jenže (a) tři roky před tímto slavným filmem vznikl už krátko
Působí-li na vás mé uvažování dosud poněkud abstraktně, v článku pracuji s velkým množstvím příkladů a s analýzami tří výše zmíněných filmů: 12:01 PM (1990; s několika desítkami okének, protože jste jej pravděpodobně neviděli; ke zhlédnutí je tady ), 12:01 (1993) a NA HROMNICE O DEN VÍCE (1993).
DOUGLASOVY POZNÁMKY